Když přibyla do rodiny teta Wiki a strýc Google

Víte že už v roce 1946 v jednom americkém magazínu autor vědecko-fantastických povídek Murray Leinster napsal povídku, kde popsal svou vizi komunikace, která se velice podobala té internetové?

Paradoxem je, že za internet tak trochu vděčíme studené válce, kdy po vypuštění Sputniku Sovětským svazem, se Spojené státy musely nějakým způsobem vyrovnat s touto mimořádnou událostí, a tak vznikla agentura, která se o internet zasloužila, i když z počátku šlo o čtyřuzlovou síť, která spojovala čtyři americké univerzity a nikdo nepředpokládal, že tato síť spojí celý svět.
počítačové monitory

Česká republika se k internetu připojila v roce 1992 a o 16 let později mělo 30 % domácností připojení. Dnes už má internet prakticky každý, za což vděčíme hlavně chytrým mobilním telefonům a různým státním programům na podporu internetového připojení. Je to fenomén, který umí používat děti ve školce i senioři v domovech důchodců.

I přes některé negativní vlivy na společnost je to naprosto nepostradatelný každodenní pomocník člověka. Kdo by si dnes bez něj dokázal představit život?

Internet je klíč k dobrému nákupu, obstaráte si díky němu své finance, naučíte se vařit, najdete si partnera, informujete se o aktuální světové a domácí politice, zjistíte, jaké je kdekoliv na světě počasí, najdete ztracené předky a přátele, zahrajete si hry, zdarma si vyřídíte korespondenci, vyhledáte si věci do školy, zhlédnete množství filmů, poslechnete si skvělou hudbu a poznáte lidi, ze kterých se stanou vaši přátelé.
ilustrace síťového připojení

S internetem se nikdy nebudete nudit a nezůstanete sami. Vždy najdete někoho, s kým můžete komunikovat. Díky této síti se můžete naučit spoustu nových věcí a plnit si své sny. Můžete prozkoumat mapy celého světa, podívat se na místa, která jste v minulosti navštívili a ulice, kde jste bydleli. Můžete poslouchat signály z vesmíru, být s kosmonauty na vesmírné stanici a dívat se jejich oknem na Zemi.

Není to vynález téměř čertovský?

Jak pečovat o orchideje

Orchideje jsou jednou z největších skupin rostlin. V přírodě je známo asi 27000 druhů orchidejí, které rostou v podstatě po celém světě, včetně naší české přírody. Najdete je na Aljašce i v Norsku, ale v největším množství hlavně v tropické přírodě.
 
Pěstování v bytě
Při pořízení do bytu je potřeba vzít v úvahu podmínky, které máme k dispozici. Jinou orchidej by si měl pořídit člověk, který má okna na jih s ostrým poledním sluncem. Jiná rostlina se pak hodí třeba do bytu s okny na východ a větším zastíněním. Ve starých domech zase bývá větší vlhkost než v paneláku. I to hraje při pěstování orchidejí nezanedbatelnou roli.Řada barevných orchidejí
Orchideje z hobbymarketu
Nejčastěji prodávanou a pěstovanou bytovou orchidejí je Phalaenopsis. V přírodě roste vždy na stromech jako epifyt, což znamená, že kořeny jsou volně přichycené na kůře a zachytávají vzdušnou vlhkost. V květináči se tedy nejlépe pěstují také v kůře, která jim připomíná přirozené původní prostředí. Světlý povlak na jejich vzdušných kořenech funguje podobně jako houba. Velmi rychle nasaje jakoukoliv vlhkost z okolí. Zároveň je ale pro kořeny velice důležitý vzduch, proto je nechte po namočení vždycky pořádně proschnout, aby vzduch mohl proufit substrátem. Po odkvětu je lepší orchidej přesadit. Substrát, ve kterém se často prodávají nebývá dlouhodobě kvalitní.
Orchideji ale nechte její plastový průsvitný květináč, protože kořeny potřebují nejenom vzduch, ale také světlo. Pokud dáte orchidej do keramického květníku, kde kořeny nemohou dýchat a nedosáhne na ně denní světlo, kvetoucí kráska Vám brzy zajde.
 Orchidej rostoucí na stromě
Vanilkovník plocholistý
Zajímavostí je, že i vanilka, ze které se získává vanilkové koření, je orchidejí. Na plantážích se pěstují velké liánovité mohutné rostliny, ale v zakrslejším kultivaru se dají sehnat i u nás a pěstovat v bytových podmínkách. Pnoucí liány se přivazují na tyčky nebo kůly. Vanilkový lusk jak ho znáte je fermentovaný a sušený plod této orchideje. Celý proces od květu po sušený vanilkový lusk trvá asi rok a půl.

Stavět mosty vyžaduje precizní techniku

Zpočátku se doprava mezi břehy řek zajišťovala pouze pomocí primitivních vorů či loděk. Později někoho napadlo vory či klády k sobě spojit pomocí provazů a vznikl první pontonový most. Ten měl řadu nevýhod. Mohl se využívat pouze v místech klidného toku řeky, protože vory byly ze dřeva a most tak nemohl odolat většímu tlaku vody.
Malé rozpětí bylo možno překlenout pomocí jednoho dlouhého kamenného kvádru, ale velké řeky či údolí čekala na objev prvních mostů.
Zřejmě prvním skutečným mostem, který člověk vymyslel a realizoval, je most z provazů nebo lián. Ty dodnes splétají jihoameričtí domorodci či lidé z oblastí Himalájí.
 londýnský Tower Bridge
První mosty stojí dodnes
 
První dřevěný most postavili Římané přes řeku Tiberu již v sedmém století před naším letopočtem. V podobném stylu byl postaven dřevný most přes řeku Rýn. První kamenný most, tvořený dvěma polooblouky, byl postaven v roce 62 př. n. l. v Římě a stavitele jej pojmenovali jako most Fabriciův. Tento most stojí dodnes a je známý pod současným názvem Quattro Capi.
Římané jsou známí také celou řadou akvaduktů, které sloužily k přepravě vody přes údolí. Ve Francii dodnes stojí Pont du Gard v Nimes, podobný lze najít také ve španělské Segovii.
Prvenství co do délky mostu ještě donedávna držely Spojené státy americké s mostem Pontchartrain s délkou třicet osm kilometrů. V roce 2018 jej ovšem předčila Čína, která otevřela 55 kilometrů dlouhý most spojující Hongkong, Macao a město Ču-chaj v pevninské části země.
 
Typy mostů
 
·         Konzolový
·         Visutý
·         Obloukový
·         Zavěšený
 starý dřevěný most
První železný most byl postaven roku 1779 přes řeku Severní v Anglii. Spojuje Wales a Anglesey a jeho řetězové prvky jsou ze svářkové oceli.
Dnes se u většiny dlouhých mostů používá systém zavěšení. Lana mají spletená z mnoha ocelových pramenů, se silničními nebo železničními podklady vytvořenými ze železobetonu. Moderní mosty mají celou řadu čidel sledujících vychylování částí, průvěs apod.
                                                                                     

Dělení podnikání

Lidé se tedy z hlediska způsobu jak podnikají, mohou dělit do dvou základních skupin. V první jsou osoby, které jsou samostatně výdělečně činné, tedy OSVČ, ti ve většině případů pracují sami. Druhá skupina má firmu, kde zaměstnává další lidi. U každé z těchto forem podnikání je jiná povaha nejen práce, ale také příjmu.podnikatel a spolupracovníci.png

Doporučení na spolupracovníky

Někteří podnikatelé jsou v jiné situaci. Mají také firmu a přitom nehledají zaměstnance, ale chtějí mít spolupracovníky. Co to znamená? Jedná se olidi, kteří pracují na živnost a jsou odměňováni podnikatelem provizně z prodeje. Tento systém je zaveden například ve finančně poradenských společnostech. Ale podobně tak tomu však může být ve firmě, která spolupracuje s obchodníky na podobné bázi. Jak tyto spolupracovníky najít? Nejdříve si sepište všechny podstatné věci, vše co od svého spolupracovníka očekáváte a takového potom hledejte, na takového se dotazujte. V praxise využívají dva základní způsoby, jak spolupracovníky získat. Jedním je možnost využít inzeráty, nebo případně tím, že vyhlásíte výběrového řízení, ale také se můžete spolehnout na doporučení. dohoda uzavřena.jpgA právě doporučení od firemních zákazníků je jednoznačně tou nejefektivnější cestou. Je to proto, že se můžete dotazovat na lidi, kteří co nejvíce splňují vaše požadavky. Máte možnost si o nich dopředu zjistit základní informace a na schůzku se tak lépe připravit. V mnoha případech se tak může stát spolupracovníkem zákazníkův kamarád, nebo známý či dokonce rodinný příslušník. Ale také se může jednat o samotného zákazníka. Jaký by měl spolupracovník být? Měl by být spolehlivý, důvěryhodný, komunikativní a zapálený pro obchodování. Jako podnikatel byste měl zvážit, zde musí zájemce splňovat podmínku rozumět vašemu oboru podnikání. Možná, že ne, protože si jej pro potřeby firmy zaučíte sami.

Směrnice omezující volnost na internetu?

Pojmy jako GDPR nebo nově uznaná COPPA jsou směrnice, které souvisí s internetem a ovlivňují tvorby všech tvůrců na platformách jako je třeba YouTube. GDPR nezasahuje pouze do online světa, ale také toho reálného. Například děti ve škole musí dokonce podepisovat papíry, kde souhlasí s tím, aby mohly být při výletech fotografovány. Upřímně řečeno, učitelé dávají fotografie všech na internet bez ohledu na to, kdo souhlasí a kdo ne. Vážnější je to pak u sdílení osobních údajů například u zaměstnanců. Zde už může nastat opravdu vážný problém a styky se soudy.online bezpečnost.jpg
Zpět do online světa. GDPR se týká jak ochrany osobních údajů, tak ochrany uměleckých děl. Ať už fotografií nebo videí, či hudebních stop. Pro tvůrce na YouTube to znamená nepoužívat cizí hudbu ani záběry do svého videa. Jestliže se ukáže, že je na videu hudba někoho jiného, není možné ho monetizovat. Což znamená, nechat na video dávat reklamy a dostávat za to příjem. S touto směrnicí se tvůrci již smířili a zvykli si na ni.
Větší problém nastává se směrnicí COPPA, která se odhlasovala tentokrát v Americe a ovlivní i YouTube, tedy původem americkou společnost. O co v této směrnici jde? Jedná se o daleko striktnější zákrok pro tvůrce, než bylo GDPR. Jednoduše řečeno, před nahráním jakéhokoliv videa na YouTube se již od příštího roku musí tvůrci rozhodnout, jestli je video pro děti nebo dospělé. Nic mezi tím. Pokud se tvůrce rozhodne, že video je určeno pro děti, setká se s nižším příjmem z reklam, které budou regulovány právě pro tento okruh diváků. Nemůžeme si pak vybrat jaké druhy reklam chceme do videa (jestli přes celou obrazovku, bannery, přeskočitelné…) a dokonce na konec videa nebude ani možné dát konečnou obrazovku. Což znamená obrazovka s dalšími vybranými videi, či odkazem na odběr kanálu.informace gpdr.jpg
To ale není ten největší problém. Tato směrnice má způsobit to, že děti nebudou moci k videím pro děti psát komentáře. Tato rána zasáhla tvůrce dětských videí ze všech nejvíce. Není přeci možné dělat videa pro komunitu, když nemáte žádnou zpětnou vazbu. Směrnice má naplno přijít v platnost až na začátku příštího roku. Do té doby se ještě může pozměnit a poupravit.

Nekupujte živé vánoční dárky, po svátcích skončí u popelnic

Dny po Vánocích, jako každý rok, bývají o chlubení se vánočními dárky. Rodina, kamarádi a známí si sdělují, co pěkného od ostatních dostali. Jeden druhému si vzájemně ukazují a společně hodnotí ty nejhezčí dárky. Leden se nese ve znamení užívání si dárků. Je to měsíc v roce, kdy se z nového oblečení, z nových bot či knih nejvíce těšíme. Dárky samozřejmě nemusí být jenom hmotné. Někteří si darovali poukázky na zážitky nebo vstupenky do divadla či na koncert. Ovšem někteří sobě a zejména svým dětem nadělili také dárek živý.
děti se psem
Vidět radost v dětských očích je pro rodiče ten největší dar. Proč tedy právě svému dítěti nedarovat nějakou čtyřnohou kuličku? Kuličku, která štěká, chce si hrát, běhá za vámi a bude vašim nejlepším kamarádem. Proč tedy neudělat radost pejskem? Tyhle otázky si pravděpodobně položí mnoho rodičů, kteří by svým dětem chtěli nadělit pod vánoční stromeček právě štěně. Bohužel ale mnozí z nich zapomínají, že se jedná o živé zvíře.
Jedna z reportáží, které v televizi běžely právě během lednového měsíce, ukazovala několik českých měst. Jejím hlavním tématem bylo zbavování se nevhodných živých dárků. Záběry a obrazy, které se na obrazovce odehrávaly, ukazovaly odlehlá místa v lese, za městem nebo místa, kde se shromažďují odpadky. Ano, i v krabici u popelnic někdo nechal štěně.
Dokážete si představit, že byste psa nechali uvázaného někde v lese nebo u kontejneru? Měli byste to srdce ho někde přivázat a odejít? Kdo ví, co se pak takovému chlupáči odehrává v hlavě. Na otázky, proč ho tam páníček nechal a proč ho opustil, už mu nikdo neodpoví.
smutný pohled psa
Prosím, než někomu pod vánoční stromeček nadělíte roztomilé malé štěňátko, přemýšlejte. Vánoce rozhodně nejsou dobou, kdy o pořízení psa jako o dárku, uvažovat. Abyste viděli radost v očích vašich dětí, můžete pořídit jiné druhy dárků. Každý pes je živý tvor a k těm bychom měli přistupovat s respektem.

Kam se hodí žárovky GU10 LED

Kuchyně je pracoviště a tomu se také musí přizpůsobit rozmístění nábytku, spotřebičů, pracovní desky a samozřejmě také osvětlení. Zpravidla se volí chladnější odstíny světla, s vysokým indexem vnímání barev Ra, který zajistí, že jsou potraviny lidským zrakem vnímány v co nejpřirozenější podobě a bezpečně lze rozpoznat hnilobu a plísně. V blízkosti pracovní desky a kuchyňské linky jsou pak ideálními svítidly velmi tenké a nenápadné zdroje, jako např. LED pásky, panely, ale především zapuštěná bodová svítidla.halogenová žárovka GU10.jpg
Kuchyně je také prostor s nejsilnější expozicí nasycených aromatických par různými látkami včetně organických kyselin a tuků a to klade vysoké nároky na udržení čistoty celého prostředí. Proto je výhodné osadit bodovými světly prostor kuchyňské linky. Jsou jednoduchá na údržbu a pohlcují méně výparů, než velké a členité plochy zářivek nebo jiných tvarů svítidel.
Koupelna a toaleta jsou další prostory, kde najdou bodové žárovky uplatnění. Zde bychom měli dbát na bezpečnostní opatření a instalovat žárovky napájené přes externí transformátor. Instalaci svítidel v prostorách vystavených vlhkosti a vodě by měl provádět odborník, který si je vědom bezpečné vzdálenosti „bodovek“ od vany, umyvadel a sprchových koutů, a měl by vám doporučit na výběr z krytů svítidel ty s označením alespoň IP 65.dvě bodová svítidla.jpg
Stropní podhledy ze sádrokartonové konstrukce již samy o sobě nabízí možnost instalace tohoto osvětlení, které je velmi efektní, směrové, případně s možností volby vhodného úhlu dopadu na okolní prostředí. Dnes máme navíc možnost využít technologie GU10 LED, která nejen že zastoupí klasické halogenové žárovky, ale vyznačuje se delší životností a úsporou elektrické energie.