Čtení o pepři

Pepř patří bezesporu k nejrozšířenějším kořením světa. Pravděpodobně pochází z jižní Indie, odkud ho obchodníci a cestovatelé rozšířili do celého světa. Dnes se pěstuje na nekonečných plantážích v jižní a jihovýchodní Asii, v Africe, na Madagaskaru a v tropické Americe.
Pepřovník černý je vytrvalá dřevnatá bylina. Jedná se o liánu, která se v přírodě pne po kmenech stromů, které na plantážích nahradila uměle postavená opora. Kvete v klasu, kde se z drobných kvítek vyvíjí kulovité bobule zelené barvy, které jsou ve stavu zralosti červené.
V kuchyni známe pepř černý, bílý a zelený. Jedná se o sběr v různých stupních zralosti a následně se ještě bobule upravují.
bobule pepře
Černý pepř se získává sklizní bobulek těsně před zralostí plodů. V některých oblastech takto sklizené plody před sušením ještě máčí v horké vodě, aby se nastartoval proces fermentace. To vytváří svraštělou černou slupku. Takto sklizený pepř má ostře peprnou chuť, kterou máme tak rádi.
Bílí pepř se vyrábí z plně vyzrálých plodů, které se po sklizni delší dobu proplachují pomalu tekoucí vodou. Máčením se uvolňuje vrchní vrstva plodu. Oloupané kuličky se dosušují na slunci. Bílý pepř má hladký povrch a nezaměnitelnou ostrost a zvláštní aroma.
mlýnek na pepř
Zelený pepř vzniká ze zcela nezralých zelených bobulí pepřovníku, které se upravují několika způsoby. Jednou z možností je sušení za vysokých teplot, často se také nakládá do soli či octa. Zelený pepř není tak palčivé chuti a pro svoji jemnost a barvu se stává součástí gastronomických delikates.
V jižní Asii se můžete potkat s použitím i jiných, méně rozšířených druhů pepře pocházejících z jiných druhů pepřovníku. Na světovém trhu s kořením se objevují i suroviny, které ve svém názvu mají pepř, ale jsou z jiných rostlin. Jeto například červený pepř, který je plodem americké dřeviny příbuzné se škumpou a mangovníkem.  Sečuánský pepř je také plodem jiné rostliny z jednoho asijského stromu

Voňavá a tajemná výroba třeba i v panelákové kuchyňce

Pokud se rozhodneme experimentovat ve výrobě léčivých mastí a domácí přírodní kosmetiky, nepotřebujeme žádné speciální vybavení a stačí nám pár surovin, které si jednak můžeme částečně sami obstarat v přírodě (sběr bylin) anebo zakoupit v prodejnách, které se potřebným sortimentem zabývají.
domácí kosmetika
Jako základní surovinu pro výrobu mastí a krémů bereme nosný tuk. Naše babičky si vystačili se sádlem, to má ale svá úskalí. Ne každému je představa mazání se sádlem příjemná. Tato surovina se musí trvale uchovávat v chladu, jinak má tendenci žluknout a její doba použitelnosti je omezená. Proto lidé hledali náhradu, a kromě kosmetické vazelíny se řešení nabídlo v použití různých rostlinných olejů a másel, které už v sobě mají blahodárné účinky na naši pokožku.

Domácí kostivalová mast

Kostival je rostlina běžně se vyskytující na českých loukách, a proto není problém si ji obstarat a usušit. Rostlinka obsahuje mnoho prospěšných látek, za zmínku stojí alantoin, který mírní záněty a podporuje růst nových buněk. Uplatnění najde při obtížích se záněty kloubů, působí na natažené svaly, naražené končetiny, podvrtnutí a artritidu.
Mast připravíme tak, že tuk (můžeme zvolit i dostupný panenský olivový olej) zahříváme na vodní lázni spolu s bylinkami. Na 100 ml oleje stačí velká hrst dobře usušené byliny. Směs zahřejeme, aby se v oleji začaly tvořit bublinky, odstavíme a necháme do druhého dne. Postup opakujeme nejméně 3x. Po posledním zahřátí tuk přecedíme a dáme do něj nastrouhaný včelí vosk a za důkladného míchání ho necháme rozpustit. Včelí vosk nám olej zahustí, a navíc má blahodárný vliv na pokožku, kterou změkčuje a chrání proti vlivům počasí. Ještě tekutou mast nalijeme do kelímků nebo skleniček, uchováme v chladnu.
misky s bylinkami

Mnoho možností výroby

Podobných mastí můžeme vyrobit mnoho druhů, podle potřeby. Vždy vycházíme z léčivých vlastností byliny a z blahodárných vlastností nosných olejů. Na trhu je běžně k dostání například kokosový, šípkový nebo mandlový olej v BIO kvalitě.

Jak pečovat o orchideje

Orchideje jsou jednou z největších skupin rostlin. V přírodě je známo asi 27000 druhů orchidejí, které rostou v podstatě po celém světě, včetně naší české přírody. Najdete je na Aljašce i v Norsku, ale v největším množství hlavně v tropické přírodě.
 
Pěstování v bytě
Při pořízení do bytu je potřeba vzít v úvahu podmínky, které máme k dispozici. Jinou orchidej by si měl pořídit člověk, který má okna na jih s ostrým poledním sluncem. Jiná rostlina se pak hodí třeba do bytu s okny na východ a větším zastíněním. Ve starých domech zase bývá větší vlhkost než v paneláku. I to hraje při pěstování orchidejí nezanedbatelnou roli.Řada barevných orchidejí
Orchideje z hobbymarketu
Nejčastěji prodávanou a pěstovanou bytovou orchidejí je Phalaenopsis. V přírodě roste vždy na stromech jako epifyt, což znamená, že kořeny jsou volně přichycené na kůře a zachytávají vzdušnou vlhkost. V květináči se tedy nejlépe pěstují také v kůře, která jim připomíná přirozené původní prostředí. Světlý povlak na jejich vzdušných kořenech funguje podobně jako houba. Velmi rychle nasaje jakoukoliv vlhkost z okolí. Zároveň je ale pro kořeny velice důležitý vzduch, proto je nechte po namočení vždycky pořádně proschnout, aby vzduch mohl proufit substrátem. Po odkvětu je lepší orchidej přesadit. Substrát, ve kterém se často prodávají nebývá dlouhodobě kvalitní.
Orchideji ale nechte její plastový průsvitný květináč, protože kořeny potřebují nejenom vzduch, ale také světlo. Pokud dáte orchidej do keramického květníku, kde kořeny nemohou dýchat a nedosáhne na ně denní světlo, kvetoucí kráska Vám brzy zajde.
 Orchidej rostoucí na stromě
Vanilkovník plocholistý
Zajímavostí je, že i vanilka, ze které se získává vanilkové koření, je orchidejí. Na plantážích se pěstují velké liánovité mohutné rostliny, ale v zakrslejším kultivaru se dají sehnat i u nás a pěstovat v bytových podmínkách. Pnoucí liány se přivazují na tyčky nebo kůly. Vanilkový lusk jak ho znáte je fermentovaný a sušený plod této orchideje. Celý proces od květu po sušený vanilkový lusk trvá asi rok a půl.